deutsche česky

Členská města

Novinky na email

Chcete-li být upozorňováni na novinky a blížící se akce, stačí zaregistrovat svůj email prostřednictvím tohoto formuláře.

 

Domažlice

domovská stránka: www.domazlice.eu

Nepokoje se zlořády církve propukly v mohutné domažlické městské pevnosti již v roce 1416. Královské město ležící na významné obchodní řezenské stezce přetínající pohraniční hvozd mezi Čechami a Bavorskem se o pět let později stalo významnou součástí husitského městského svazu a bylo vyzváno Janem Žižkou, k pevnosti a odhodlání bojovat proti zlostem, které se od Němců dějí! Největší slávu husitskému městu přinesl rok 1431, kdy byla v jeho blízkosti katastrofálně rozdrcena V. křížová výprava, kterou proti husitům vedl markrabě Fridrich Braniborský a kardinál Julián Cesarini. Debakl stotisícového křížového vojska u Domažlic definitivně přesvědčil katolické církevní kruhy nepodmaňovat Čechy silou a přikročit k vyjednávání, jehož vrcholem bylo rokování u basilejského koncilu.

Již v letech 1364 a 1365 se začaly v blízkém okolí Domažlic šířit myšlenky Jana Milíče z Kroměříže, jednoho z reformistických kněží poukazujících na zlořády v církvi a významného předchůdce mistra Jana Husa. Později pod vlivem obou kazatelů začali domažličtí měšťané konfiskovat církevní majetek a shromažďovali se spolu s Chody na horách, kde byli nabádáni k ozbrojenému boji. Jan Žižka si uvědomoval strategickou důležitost západočeských lokalit proti nepřátelským vpádům, proto přitáhl do kraje již v roce 1420 a snažil se zde pro husity podmanit opevněná místa. Dobyl klášter v Kladrubech, oblehl Tachov. Konečně v roce 1421 Domažlice spolu s dalšími pohraničními městy Klatovy, Sušicí a Horažďovicemi vstoupily do husitského městského svazu. V rukou husitů spočinula mohutná vojenská síla, kterou používali čeští králové k zajištění stability celé země.

Největší úspěch městské hotovosti přišel v roce 1431, kdy do západních Čech napochodovalo obrovské, patrně více než stotisícové, křižácké vojsko poskládané z kontingentů nejbohatších a nejmocnějších říšských měst a šlechtických špiček. Proti nim bylo zmobilizováno husitské vojsko vedené Prokopem Holým, které podle nadnesených údajů kronikáře Bartoška disponovalo 50.000 pěšími, 5.000 jízdními a 3.000 vozy. Na svou dobu se na zemské hranici měly střetnout dvě největší vojenské mašinérie, které měly jednou provždy rozhodnout o osudu husitské reformace.

Ohromná křižácká síla se nejprve pokusila dobýt Tachov, avšak neúspěšně. Pak byla vojska nasměrována na jih a za neustálého plenění a vraždění vesnického obyvatelstva se valila k Domažlicím. Křižácké vojsko dosáhlo Domažlic 10. srpna, oblehlo je a začalo s drtivým ostřelováním. Hejtman Jan Řitka z Bezdědic začal vyjednávat o vzdání se. Obrazem kázně křižáckého vojska byla svévolná akce pěších vojáků, kteří po zkušenostech od Tachova pojali podezření, že zase přijdou o kořist ve velkém městě a přes uzavřené příměří obnovili střelbu a jednání zmařili. Tímto diplomatickým pochybením byly Domažlice zachráněny, neboť za vzniklého zmatku mezi křižáky se podařilo z města vyslat kurýra k hlavním husitským silám. Prokop Holý zavelel k neúnavnému pochodu od Chotěšova a již 14. srpna se v čele husitského vojska objevil u města. Poté, co byl se značným zpožděním Fridrich Braniborský upozorněn na postup husitských vojsk na pomoc Domažlicím, rozhodl se soustředit celé vojsko v polích, někde mezi Domažlicemi a hradem Rýzmberkem. Zde byla osazena vozová hradba italskými žoldnéři z kardinálovy osobní gardy. Týlní vozy byly poslány po silnici napřed. Tyto pohyby vypadaly v očích neinformovaného kardinála Cesariniho a kurfiřta Fridricha Saského jako útěk. Na jejich otázku co se děje, se jim dostalo odpovědi, že se tak děje podle rozkazů. Možná se vrchní velitel ještě v této chvíli domníval, že má situaci pod kontrolou. Avšak rychlý postup husitských vojsk za zpívání vojenských chorálů vnášel do řad nespořádaného vojska ještě větší zmatek. Oddíly začaly hromadně v panice prchat z bojiště k hranicím. Husitské vojsko narazilo na nesoustředěnou obranu a rychle si poradilo i s kardinálovou jednotkou. Pak začalo pronásledování prchající masy nepřátel, kteří buď uvízli v úzkých hraničních průsmycích, nebo začali bloudit v pohraničním hvozdu. Při útěku kardinál Cesarini ztratil kříž, zlatou bulu, klobouk, roucho a jiné věci, které byly na památku slavného vítězství dlouhou dobu uloženy v Domažlicích, což zrcadlí významný podíl tamní husitské posádky na porážce křižáků.

Ztracený klobouk se stal symbolem největšího husitského vítězství. Bitva nezůstala zapomenuta ani v pozdějších dobách, o čemž svědčí vztyčení výletního glorietu v 18. století, připomínajícího ztracený kardinálův klobouk v blízkosti vesnice Koutu na Šumavě nebo snaha národních obrozenců povznést bitvu jako symbol vítězství Čechů nad Němci. V roce 1931 byl projeven k 500. výročí zájem o vztyčení pomníku na slavné vítězství, tyto snahy překazila druhá světová válka. Komunismus zavrhl vše, co se týkalo náboženství a bitva začala v ideologii reprezentovat revoluční svár mezi východem a západem. Po roce 1989, kdy byly otevřeny hranice mezi oběma světy, již obyvatelé Domažlic nechápou význam bitvy jako souboj mezi dvěma znepřátelenými národy ani dvěma světy. Patrně to je důvod, proč nebyl dosud na baldovském návrší dostavěn plánovaný památník na největší husitské vítězství. Ke stavbě památníku přesto dojde, tentokrát to bude z turistických důvodů.

 
2017
Blížící se akce členských měst

Vyloučení odpovědnosti

© 2008 – 2015 Společenství měst s husitskou minulostí a tradicí, veškerý obsah webové stránky je majetkem autorů a jakékoliv jeho kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno, KETNET s.r.o. (webdesign, www stránky, elektronické obchody)